Ouvertura.

Z minulých časů skryly v duši mojí

se melodie nad vše nejdražší,

jak v mušli šum, již moře ve příboji

na písek vynáší.

Dech mládí, větrů van a ptactva jasné zpěvy,

šum lesa, západy a zvony domova,

a z jara lásky každé slovo děví

se tam vždy uchová.

A jak jde život dál, pak refrain přistupuje

a v tklivé písni té zvuk mívá nejvyšší,

a touhou mohutnou on všechno přehlušuje

po hrobu, klidné cypřiší...