OUVERTURA.

Jak ptáci dva, když sobě hnízdo staví,

směs lístků, pírek, stébel snášejí i mech,

tak já teď s tebou, šotku štěbetavý,

juž sbírám tretek pestrých poklad pravý,

o hnízda výzdobě sním, v lásky snech.

Co něhy do všeho duch lásky vloží!

Ó, jaký ples a radosť, dychtivosť a shon!

Roj cetek, čínských figurek se množí,

zde plá i kmitá okras drobné zboží,

tu prádla sníh, tam krajky do záclon.

Tak v drama žití chystáme se spolu...

O lásce bez neshod a sváru, bolu,

ty, dívko, blouzníš cudně, čistě, nevinně,

v bouř černou jdeš, nad čílkem gloriolu,

a ke mně tulíš se tak dětinně.