Ozbrojený Mílek.

Čím to je, že Mílek nosí

Luk a toul a ostré střely?

To vám řeknu podlé pravdy,

Rádi pravdu slyšíte-li.

Z počátku nebylo třeba

Před hošíkem v strachu býti;

Neměl zbraní – ale čtverák

Věděl si je opatřiti.

Lověna kdys – měsíc svítil –

S blankytové vzduchu říše

Kořistlivě prohlížela

Nivy, lesy, všechny skrýše.

Aj tu bystré její zraky

Krásný Endymion jímá,

Jenž po namáhavé honbě

V lesa lůně klidně dřímá.

Nikdy ještě chladnokrevnou

Vnada mužská nepohnula,

Ještě nikdy lásky vášeň

Ve zdráhavé nevzplanula:

Ten však jinoch jak se krásným

Být jí zdá! I touhu cítí,

Na ústa ho vděkuplná

Jenom jednou políbiti.

A již jde – zda nevidí jí

Nikdo, pátrajíc, se plíží.

Mílek však ji přece viděl,

Jak se ona k lovci blíží. –

A, by jeho žádným chřestem

Nezbudila ze dřímání,

Nářadí odkládá lovčí,

A teď – k jinochu se klaní.

Toho uměl Mílek čtverák

Použiti okamžení,

Luk a toul vzal se střelami

A pak ulít’ bez prodlení.

A od této doby Mílek

Strašlivým se stal svou zbrojí;

Neb kdo raněn jeho šípem,

Neví, zdali zas se zhojí.