OŽILÉ KROČEJE

Tisíce roků přes jedno místo v lese

sluncem dávného zlata se třese.

Sasanky v jaře krátí čas dětinskou hrou si,

na podzim na pních, nes zšednou svatého Ivana vousy.

Ale teď jaro je zatím, tanec a zpěvy, zvuk rohů

ožily ve vzduchu, trávě, malé hymny k bohu.

Píšťala Panova čerstvou mízou voní,

mrtvé věci se budí, mluví a stříbrně zvoní.

Na tomto místě tisíc lásek si přísahalo,

tisíc lásek zemřelo, pod mech se zahrabalo.

Sasanky byly počátek, konec šediny světce.

Vzepial se ke skoku jelen, k smrti ho uštvali přece.

Tisíce lásek na tomto místě za tisíc roků

vystřídalo si radost a hoře a tisíce kroků

zemřelých ožilo na tomto místě v lese.

Slunce dávného, zhnědlého zlata se v kročejích třese.