Označení smrti.

Co ti, má dceruško,

Co ti, dítě, schází?

Z ticha, potichounku

Slzami že stále

Svlažuješ své vlákno?

Ach, drahá matinko!

Můj milý mi stůně:

Nemohu dál přísti;

Tížící mi slzy

Přetrhují vlákno.

Nermuť se, mé zlato,

Tvůj milínek dojde,

Bohdá, zase svého

Zdraví, jenom nechej

Žalostného lkání.

Slyš, ó slyš, matinko!

Na naší stodůlce

Sejček hrozně skučí!

Po celé vsi naší

Jen můj milý stůně.

Neděs se, dceruško!

Klamou tě jen zdání;

V sousedovu sadu

Supan to tak vyje,

Ten tak vždy skučívá.

Pro bůh! má matinko!

Co nám to na vrata

Dvakrát prutem šlehlo!

Běda, drahá máti!

Můj miláček stůně.

Tvá tě mysl šálí;

Vítr dvéřmi vrzá,

Nebo zas nějaký

Noční tulák v nečas

Nezdvořile spílá.

Běda, ach, matinko!

Smrti dech se točí

Po světnici; z jasna

Kahánek zhasíná –

Můj milý umírá.