Ozvěna.

Vůkol všechno ticho,

Kryto rouchem temným,

Jenom dcera skály

Mluví hlasem jemným.

Táže se jí mnoho

Duše má truchlící,

Odpověď mi dává

Ozvěna těšící.

Co se nikdy víc nám

Blaho nenavrátí?

Ozvěna, slyš, jemně

Odpovídá: „Vrátí!“

„Ach co se můj národ

Nikdy víc nezbudí?“

Ohlas odpovídá

Silným hlasem: „Zbudí!“ –

„Kým se jiskra zbudí

K národu nebohém?“

Ozvěna velebně

Odpovídá: „Bohem!“ –

Na kolena padám:

„Bože, tobě sláva!“

Ozvěna, slyš, volá

Silným hlasem: „Sláva!“