OZVĚNOU

V slunci, jehož oko divotvorně hledí

na nás přísně, žhavě, milostně a žhavě

obejmi mne pevně na kamenů šedi

drsné skály světa, těsně hlavu k hlavě,

aby naše oči božské záře plny

srdce navzájem si svatým ohněm vzňaly

v nerozlučné, zpěvné, rozhýřené vlny

plamenů, jichž dravý život nezakalí.

Slunce, slunce ať nám svítí krve nachem,

zapalujíc duše v nadpozemské síle,

v polibku ať vzdaní odvážlivě plachém

zachvějí se velké, nesmrtelné cíle,

nesmrtelné, byť nám v rozhořelé touze,

jež se sama k slunci tvůrčím vzletem druží,

polibek náš svatý něžně zhalil pouze

drsné skály světa stolistou tvou růží.