OZVĚNY MLÁDÍ

Na sochách zkamenělých smutkem

růžoví ráno zardělé, –

zástupy míjejí v pochodu prudkém,

neznám z nich ženy ni přítele.

Hudby hrajou jak v letech mládí.

to však již přeběhlo poklusem,

na míle ku předu uběhlo, pádí

za řekou, za loukou, za lesem.

Ozvěnu jenom houkat slyším

pokřik uličnický a smích –

nějak se dloužím, nějak se výším,

abych víc uviděl, uslyšel bych.