PACHITA.

Co to stálo krušné práce,

věru, má jí dosyta,

než ten pestrobarvý zrádce

naučil se křičet sladce:

Pachita!

Ovšem, sladce jenom pro ni,

jako tóny varyta

papouškův skřek drsný zvoní,

v sluch se to jak perly roní!

Pachita!

Od rána až do večera

co se kolem nalítá!

Pohádka jak pestroperá,

drahokam do jizby šera –

Pachita!

Skloněn k její ručce bílé

jak ji klove, necita;

křídly tluče hlavu chýle,

křičí ve hře rozpustilé:

Pachita!

A jí nad tím v dětském oku

čistá radosť prokmitá,

za ní on tu v každém kroku,

ona za ním v jednom skoku:

Pachita!