PÁD DEKADENCE.

Právě v roce 80

– pamatuji to jak včera –

literáti ve Francii

počali číst Baudelaira.

Nejsem sice knihomolem,

neznám sice, co jsi svrz’ ty,

ale zdá se, že Paul Verlaine

měl v tom také svoje prsty.

Co chce Paříž, to chce Pán Bůh.

Zřídila se – bída velká! –

pro výrobu dekadence

u nás v Čechách paralelka.

Za úplňku ztrhaného

– abych mluvil prostou řečí –

k magii šel smyslnosti

rytíř v sexuelní křeči.

Nám nemohou imponovat

– o tom nejsou žádné sváry! –

lidé s pósou odlišnosti,

lidé bahna, mlhy, páry.

Umění se restauruje:

rytíř dostává co pro to.

Do „Lumíru“ napsal článek*)

Theer – alias Gulon Otto.

Vyložil jsem stručně, jasně

– nechci za to žádné věnce! –

s důkladností historika

vznik a zánik dekadence.

Mohu také udat pramen.

Tam se čtenář více doví.

Deset let už o tom píše,

pan Vejr v Švandě Dudákovi.