PAD KÁMEN DO VODY...

Pad kámen do vody těžce a tiše,

vlny hned nad ním se zavřely v ráz.

Přestal již odpor klást v hrdé své pýše

na cestě ve skalách – nastal mu čas,

vymknul se z náručí staleté skály,

s rachotem valil se s hrdé své výše –

brzy však zvuk jeho zanikl v dáli,

pad kámen do vody těžce a tiše.

Na věky spočinul v hlubině řeky,

vzpomínka žádná ho nevolá zpět,

dál stojí skála ta, na níž dlel věky,

oněměl výčitkou planoucí ret

oněch, jimž na cestě překážkou stával;

hostil jej řečiště tichý klín, měkký,

vysoko nad ním v dál plynul vod nával,

na věky spočinul v hlubině řeky.

Na vždy buď s bohem, ty bouřlivý světe!

Nikdy víc neuzřím rodnou svou zem,

ale mír velký tam na dně mi zkvěte,

nebudu nemilou překážkou všem.

Nikdo mi nevyčte zbytečnost moji –

myšlenky bouřlivé usněte, spěte,

nikdo vás nevzbudí k žití, a boji,

navždy buď s bohem, ty bouřlivý světe!