Pád Luciferův.

Jen blesk a blesk – mžik letěl do hlubiny,

v tmu padl s třeskem, jako skála padá.

Vzdor druží mu a bolesť věčně mladá,

byt nehostný mu Dudaëlu stíny.

Vzpjal křídla tuhá jako z želvoviny,

než bez moci zas na bedra je skládá.

Již pevná noha tíží jeho záda,

jej v puklé skály tlačíc rozsedliny.

V bok Michael již ratiště mu míří.

Ďas v křeči zaťal v žhavou půdu spáry:

šleh' pramen siný, v sled se rojí štíři.

Pláň smutná pne se v obzor nedozírný,

zkad otravné se plazí smolné páry,

čpí dým z nich dusivý a zápach sírný.