PÁD PYŠNÝCH ANDĚLŮ.

A Slovo vtělilo se v devět kůrů,

když v ohni vzplály kruhy pleromatu,

a Lucifer v svém zlatoplavém šatu

na zvucích harfy své se nesl vzhůru.

V zrcadle tváří, vtkaných do azuru,

Bůh v nesmrtelném zářil majestátu,

a zpiti krásou, roztavenou v zlatu,

ti chvěli se, kdož snili o purpuru.

Proč zřením v Boha tak se krásni stali,

že přestali se dívat ve tvář Bohu

a v tváře své se v pýše zadívali?...

Když archanděl zdvih blesk jak žhavou dýku,

zřel stíny, zavěšené na oblohu,

jak netopýry prchající v křiku.