PÁD SATANA.

Ve hrudi člověka tak láska zkvetla

jak vonných růží keř bílý,

že Satan oslněn paprsky světla

zaúpěv skonal v též chvíli.

S štěstím vlád’ pokoj. Pod jejich žezly

v zlatý klas roztály pláně

a králům koruny s hlavy se svezly

almužnou v chudiny dlaně.

Že Satan jednou byl v světle své slávy,

sám bůh si vzpomínal temně,

uvěřil, že to byl pouze stín tmavý,

jejž v tvář mu vrhala země.