PADAJÍCÍ KVĚTY.

Květ stromů všech zas opadává,

a já se tolik načekal

na provátá jím jitra žhavá!

Jej odnáší teď bouře dravá

a mne zas život někam dál –

Jdu bez oddechu v neurčito – –

Zda, neznámá, se sejdem kdes?

Vždyť nečekat Tě – (věříš mi to?)

mně nebylo by pranic líto,

když bych už nyní někde kles.

Než tak jdu s poslední svou silou,

o, opájím se myšlením

na smavou tvář a duši milou...

jdu zaprášenou cestou bílou,

jdu znaven bílým lupením.