PADALY HVĚZDY.

Padaly hvězdy, padaly,

padaly s výšin nebe,

a já se chvěl a v dumách ptal,

co mne tak v srdci zebe.

Co mně tak bolno, teskno tak,

co mne tak tíží, svírá,

jakoby na mne klesala

obloha nebes širá.

Jakoby duši zoufalství

příšerná náruč spjala,

a ona za číms’ neznámým

v bezměrném bolu lkala...

Padaly hvězdy, padaly

do hlubin s výšin nebe,

a já si s bolem vzpomínal,

mládí mé, tebe! tebe!