PADÁNÍ SNĚHU.

Napadalo s hrozných výšek smutné dolů peří,

do všech oken pohlíželi andělové šeří.

Zachtělo se tělům stonat, soucitem se hojit,

k probuzení loutny staré slabě struny projít.

Přísti hovor ukrývaný s neživými tvary:

Slyšte, duše mrtvých věcí, příběh jeden starý!

Starý, starý, velmi starý, dlouhým věkem smytý,

kterýž nikdo z lidí neznal, žádným nezažitý.

Zachtělo se tělům našim bolest míti z toho,

čeká-li se bez nadějí věrně na někoho.

Odkud přijde? Vážný? Smělý? Zjinačil se v líci?

Zdali známá echa vzbudí chodbou kroky znící?

Prve ještě, nežli vstoupí, zaševeliv šatem,

nerozptýlí práci ducha ve snu započatém?

Napadalo s hrozných výšek smutné peří k zemi

na raněné, zůstavené v polích nadějemi.