Padavky.

Ó vizte, bratří, na zahradě naší

tu zdravou jabloň a ten její květ;

kde nad ní strom má jařejší a krašší

náš obor zemský, ten náš milý svět?

Tou jabloní jest drahý národ náš,

v tom, bratře, sestro, za pravdu mi dáš!

Květ přehojný a něžný, bělorudý,

v hruď roní radost nám rok po roce,

a z květů vonných na větvičkách všudy

se objevuje sladké ovoce;

květ nový zaskvívá se ve svůj čas,

a ovoce nám dává zas a zas.

Květ arciť škodu brává zlými mrazy,

a dlouhé sucho hubí květů plod,

a motýl vítr, stromů škůdní vrazi,

nám zhusta nesou povážlivých škod;

však chvilkové ty bouře škodlivé

nám klátí víc jen plody červivé.

My víme, odkud zlý ten vítr věje,

Vám lži a bludy vnuká svůdný duch;

co Vámi v našem národě se děje,

jen na nedlouho ucpe lidu sluch;

lid poznává již hnusnou příšeru,

tu nerozumnou Vaši nevěru.

Náš katolický národ pevně stojí,

má kořeny své v Církvi na skále,

on zvítězil vždy v sebe tužším boji:

Bůh dá, on zvítězí i na dále;

nás nermoutí ta spousta nadávek,

nám líto červivých Vás padavek.