Padej s nebe, padej mrazný sněhu,

Padej s nebe, padej mrazný sněhu,

Ustel smrtné lože přírodě!

Žehnám té tvé útlé lahodě,

K zesnulým že chováš svatou něhu.

Ty jsi posel lásky s vyšších břehů,

Ty co věrný přítel v nehodě

Navštěvuješ matku v odchodě,

A jí neseš plnou míru žehů.

Na mne též tvůj závoj druhdy padne,

Navštivíš mě ročně v navi chladné,

Jedin budeš plakať na mém hrobě.

Leskot tvůj jest slávy podobiznou;

Budeš-li též ku poslední době

Zvěstovať mi spásu věkožiznou?