Padua.

Staroslavné jsi ty město, Padovo, kam Čech se bral,21)

v proud by mocný doma zčeřil, kapkami co v tobě ssál;

veliký kde Galilei k nebi zvedal svoji tvář,

celý svět by osvítila mocné pravdy svatá zář.

Zář, kterážto věčným sluncem ozářila jeho smrt,

v kterou štval ho licoměrný temnosti a blbství chrt. –

Umění ty’s plno, plno, nádherou tvou opojen

vykouzlil zde slabý člověk Apolina božský sen,

sochami v Prato di Valle myšlénku tak krásnou skryl,

všakých národů zde hvězdy kras a vědy pobratřil;22)

to když vidím, bezvolně se z prsou vine tajný vzdech,

kdy as v národů kruh velký vstoupí bratr, vstoupí Čech. –