Pak my zas!

Má pověsť srdce stříbrné,

jímž o zvon zlaté pravdy tluče,

on jindy o nás zazníval,

teď zní, ze množství srdcí puče,

teď zní, že klesla naše sláva,

že šlapána jsou naše práva,

teď celým světem zní a zní

jak teskný zvonek večerní.

Byl čas, o žel, byl dávný čas,

kde u nás kvetl pravý čin,

v němž pravým otcem vlasti byl

i nejslednější její syn.

A teď, teď každý lidský stín

chce šlapat naší slávy klín,

leč navzdor všemu přijde čas,

v němž zašlapem ty stíny zas.