Pak šťastným jsem.

Což mi na tom, zdali moje štěstí

na výsluní jen se rozvit může,

nechejte mne jenom v jemném stínu,

v milém stínu mojí bílé růže –

pak šťastným jsem.

Šťasten jsem, když srdce moje vřelé

oceněno ve své lásce bude,

a když z zpěvné činnosti své celé

jedna jenom píseň vlasti zbude –

pak šťastným jsem. –