Palácům. (I.)

Nevěřím palácům,

co jich tu stojí,

cizáckým němým snům

v domácím kroji.

Z našich brázd vzrůstaly

nad naše krovy,

klamou a klamaly

srdcem i slovy.

Štěstí, žal nocí dnem

necítí s námi,

za práva bojujem,

trpíme sami.

Paláce kamenné,

pokryté plísní,

tužby nám plamenné

chladí a tísní.

Paláce kamenné,

zarostlé květem,

jsou v báji ztracené

zapadlým světem!