Palácům. (II.)

Před palácem roste tráva

mezi kamením,

duše má ji přirovnává

s drahým lidem svým.

Než ji vyrvou, vzroste znovu,

nechce vyhynout,

jako on – tak blízký rovu

v žití povstal proud.

Vzmáhá se jak ona svěží

před titanem vrat,

ať mu srdcem ostří běží,

vstane – tisíckrát!

Ale ona bude travou

jako v dnešních dnech,

ve kmen, strom – až k nebi hlavou

narůst musí Čech!