Památce Baarově.

Zes chodskýho hradu

černý prapor vlaje,

smutnou volá zprávu

do chodskýho kraje:

Plačte šecky zvony,

lkyjte šecky srce,

hdo nás tůlik rád míl,

toho není více:

Baar náš humříl!

Šecky hned se zvony

rozplakaly v kraji,

šecky srce žalem

jak hdyž puknout mají,

zahučíly lesy

smutným dlouhým vzdechem,

celým krajem táhlo

jako pláče hechem:

Baar náš humříl!

Pracoval ha žil si

pro nás každou chvíli,

co bysme tě, svatyj,

vodpouštět jen míli?

Vodpust ty nám rači,

že sme tvýho hlasu

nedbáli, hdyž chtíl si

jenom naši spásu,

mistře drahyj!

Íčko, hdy tvý husta

na věky sou němý,

za tebou jít chceme

pro lásku k svý zemi.

Ha ty posiluj nás,

na naši hleď bědu,

žehnyj šechnim Chodom

s nebeskyjch Vyjhledů,

mistře drahyj!