PAMÁTCE J. K. TYLA.

Buď oslaven, památný den!

Buď oslavena skromná ta budova,

Z níž povznesla se duše básníkova,

By drahnou ozdobila Čechů vlast!

Zde vznikla jiskra v pochodeň vzplanoucí,

Jež světlem svým budila národ mroucí

A hlubokou proniknouc jeho strast,

V bolestné rány jeho, v srdce žhoucí

Útěchy vlévala a lásky slast!

V snách beznadějných národ pohřížený

Východu hledal z bludiště tmavého,

Od světa neznán, sobě odcizený

Trudně se vlékal po kraji hrobu svého. –

Tu jako andělové v soudný den

Vyvstali mužové v pochmúrné noci

A světlem ducha, slova čaromocí

Vzbudili národ, zaplašili sen.

Zabřesklo na horách i v dolinách

A nový život nastal po Čechách. –

A v řadě skvělých ducha bohatýrů,

Již prapor pokroku rozvinuli,

Tu v zápalu se hrnouce v zvučnou lýru,

Tam slovem zápasíce v prudkém víru

Pro vlast a národ žili, hynuli,

V jich řadě Tyl náš pochodeň roznítil

A šerý soumrak duchem svým osvítil. –

„Voda hučí po lučinách,

Bory šumí po skalinách“;

Snad na pěvce vzpomínají,

Jenž je láskou opěval,

Snad i žalem se ochvívají,

Že jim navždy s Bohem dal!

Nám však neumřel; v pomnění srdečném

Po šíré vlasti vždy bude žíti!

Nám se uchoval v pomníku věčném,

Jejž sám si zbudoval!

Pokud osud nás nerozřítí,

V národě vděčném Tyl bude žíti!