Památce Julia Zeyra.

Roh Rolandův, slyš, hřímá z Roncivallu

a louten táhne zpěv, kde Provenc slunná –

z mlh severu zní lkavá bardů struna,

sní východu báj zlatá v stínu palem.

Tam Montsalvač, kde svatým nad opálem

líc andělů se chýlí, něhyplná – – –

tam Amis s Amilem jdou plesem, žalem –

ve hvozdech Merlín sní a nad ním luna...

A dávné světy legend znovu žijí

stín mnohý vstává z časů popelnice –

Ty's nové žití vdech mu Poesií!

Tvé touhy loď vždy k břehům krásy spěla –

jen v azur vzlétla snů Tvých holubice –

O, zřím vždy zlatou zář kol Tvého čela!