PAMÁTCE MUČEDNÍKŮ

Od ženy, milenky, z jich objetí,

od rodných krbů, od otce i matky,

od rodných bratří, sester, od dětí

vás hnali na krvavé lidské jatky...

Ó, v lidské řeči není prokletí

tak hrozného, jež vystihlo by cele

nejtěžší lidské kletby, kteráž hoří

Kainovým znamením na vrahův čele!

Z údolí horstev, z plání, ze dna moří,

z přítoků řek, jež rudly krví lidskou,

z niv, lesů, polí, z krajů světa všech,

kde miliony lidí mučednickou

hynuly smrtí, na stydnoucích rtech

se chvěla kletba ta, jež v nebe vzrůstá,

jak pronášela ji všech mroucích ústa...

Tam v srbských horách, v pobořených zdech

měst Belgie i Francie, jež dusí

se v krvi své, tam v širých stepích Rusi

i v nivách vlašských, všude mroucích ret

se chvěl tou kletbou zlotřilému vrahu.

Ta kletba zůstala všem naposled

z celého žití, na věčnosti prahu

jí oněm klnuli, kdož celý svět

zalili mořem krve, slz a běd.

Od otců, matek, od dětí a žen

vás hnali na jatky. Jich bylo touhou,

by Slovan Slovanem byl přemožen.

Tak šli jste cestou utrpení dlouhou

v boj proti bratřím, zotročeni cele,

v boj za ty, kdož vám děti vaše dáví,

v boj za své katany, v boj za bezpráví,

v boj za Rakousko podlé, zbídačelé.

Tak šli jste v boj, a děl když hřměla ústí,

vy v srdcích touhu cítili jste růsti,

jen dožíti se želaného dne,

jenž – tušili jste – víc a více se blíží,

kdy Rakousko pod zločinů svých tíží

a kleto národy, se rozpadne.

Tak šli jste v boj za rodnou svoji zem,

ne za ně, a vám krásným bylo snem,

i se sebe, i s lidu, jehož částí

jste byli, pouta austrijácká střásti...

Tak šli jste v boj, tak šli jste mořem běd

a utrpení... Řada hrdin zpět

se z boje vrací dnes... Váš skončen úkol:

Vlast vaše svobodna je, vaší prací

a vaší zásluhou. Řad hrdin vrací

se domů – a my v němé úctě vůkol

skláníme hlavy... Bojovníci boží,

již dobrý boj jste bojovali, jak vy

se navracíte! Dlouhá řada rakví,

koruna mučednická z trnu, hloží –

pohřební průvod míjí kolem němě

s poslední obětí, jež zadávila

krvavá šelma... Buď vám lehká země,

osvobozená vámi, země, pro niž

jste dali život! Lide český, skloniž

v pokoře skráň svou, vděčně zasyp květem

rov těchto světců za jich oběť krásnou:

„Váš hrob jest oltář. Matky budou dětem

jej ukazovat i s tou stopou krásnou,

kde tekla vaše krev...“