PAMÁTCE PÍ M. K.*

A tato byla historie její,

jež dnes už klidně spí:

Šla životem jen krátko,

radosti jeho, smutky, šalby pila –

a dobrovolně všecko opustila

a dnes už klidně spí.

A nikdo neví, – zklamání či hořkost

a nuda, nicoty cit, znechucení –

hádanka, která nemá rozluštění,

neb ona klidně spí.

A v posledním tom zamlčení Jejím

v tajemném odchodu do krajin ticha

je vůně odpuštění, jakou dýchá

květina rozšlápnutá. Neslyšeně spějí

dny, noci, týdny, roky přes hrob Její,

kde ona se záhadou svého žití

tak klidně spí.