Památka dne narození Alex. Rudnayho Kardinála a Primase království Uherského r. ...

Tatra přišla prosit Hrona, svého syna:

„Synu milý! ty si přítel Dunaje,

Choď tam k Ostřihomu, běž i do Budína,

Leť i k pěkným vinohradům Tokaje,

A ptej se, čo jsou to za zpěvy veselé,

Jenž se rozléhají po krajině celé? – “

Hron jí zlatonosný licho na to řekne:

„Matko! ty si zábudlivá velice,

Zdaliž neznáš, že se blíží ono pěkné

Ráno a den čtvertý Října měsíce,

V němž se světí slavný Svátek Narození

Muže, jemuž v Uhřích nikdo rovný není!

Jemu ke cti celá jeseň, vinobraní,

Vinice i hory vůkol plesají;

Jemu malý, velký volá v radování:

Živ buď! živ buď! Zprávce Církve Rudnay!

Nechať Tobě z nebe mocná ruka boží

Zdravý život přeje, roky dlouho množí!“

Tu se Tatra rychle schytí a hned svolá

K sobě celý spolu Olymp Slovenský,

Muzy i Grácie i s lyrou Apolla,

A praví k nim: Milý květu vlastenský!

Hle dnes se Panonská celá těší země,

Či jen my budeme sami státi němě? –

My, jejichž předkové o krajinu tuto

Vždycky krásné mívávali zásluhy,

Začnouc od Vojtěcha z Prahy, který puto

Maďarům sňal pohanstva i neduhy,

A pervý byl Slovan, který Krista Pána

V Ostřihomě kázal i křestil Štěfana.“

Takto Tatra. Tu se čo jen v sobě mělo

Krev slovenskou ještě, všecko hýbalo:

Jedni věnce vili na posvatné čelo,

Jiné množství „živ buď Rudnay“ volalo:

„Živ buď Rudnay,“ zněli hlasy do oblaků,

„Ty ozdobo vlasti, Ty slávo Slováků!“