PAMÁTKA NEJDRAŽŠÍ.

Jak dva blesky, jak dva hromy,

ať voj zlomí, údy schromí,

jako spití, jako lítí

Crha s Jurou v před se řítí.

Rádi mladí vranci pádí,

v změti setí vozy letí

horem dolem polem rolem –

ej, kdo dřív tam pod topolem?!

Crha dřív! – Radš strhá koně

v divém honě – co mu o ně!

Pod koly spíš sám smrt zvolí...

cokoli – živ nepovolí!

Už už píď jsa od topolu,

běda, zarazil: skok dolů...

Ztratil něco?!... Kvíle, šíle,

prsten hledá – po své milé.