Památka z pouti.

Nuž dále na ty modré hory,

tam šumí krásy plná číš,

a posloucháš-li ptačí sbory,

i zpívati se naučíš.

Zde peněz mnoho třeba není,

les velmi hostinný je pán,

a Šumava, ta milá knění,

dá za klobouk ti encián.

Chýš v cestě dá ti skývu chleba,

a vody číšku pramen luk,

tak najdeš, čeho k žití třeba,

a zkypříš jako s jara buk.

Co duch tvůj takto cestou sklidí,

to do srdce neb torby skrej,

leč u hodných-li staneš lidí,

svou píseň darem zazpívej.

Tak dělám já – ač peněz málo,

přec nastřádal jsem toho dosť,

co studentský jen kousek stálo,

já koupil za to zkušenosť!