Památkou.

Rozhlížím se po kraji,

ruka srdce svírá,

ze všad na mne potají

upomínka zírá:

z luhu květným úsměvem,

temnou zvěstí lesa,

bystřin zvučným úplavem,

černým okem plesa.

Z temných houštin, ze strání,

z mýtiny i z luhu,

ze všad slyším volání:

Na zdar, milý druhu!

Aj, aj, už ti bělá vlas –

není jinak v stáří, –

u nás budeš mladým zas,

milý písničkáři!

Budu, budu, vím to přec,

proto jsem zas tady,

chodím sem jak churavec

s jara do zahrady;

pojďte všecky v duši mou:

smutnilko i smíšku,

napište se písničkou

v cestovní mou knížku!