PAMFLET NA POMOC UČITELŮM V POSLEDNÍ HODINĚ

Ty, dětí jenž učíš, dobrý učiteli,

sedlákům, měšťákům a dělníkům,

dej pozor si, neusni, buď bdělý,

neb ti, co se starají o tvé blažené zraky,

zas o stupeň snižovat jdou tvůj nízký stůl,

že nejsi na rovno těm, kdož byli ti spolužáky,

když studentský jedl jsi chléb a sůl.

Jsi méněcenný, je menší tvůj um.

Já vím, co se stane, až budeš bit,

až z kapes ti vezmou, co tam patří.

Že znechucen budeš a porážkou syt,

že zlhostejníš,

že doby se přiblíží;

zas staré, o nichž dobře víš,

pak z temna se postavy vyplíží,

tam, kdes měl tím být, jenž světlo nosí,

plést budou se v cestu ti svaté nosy

a o svobodu svědomí

zas počne boj obranný i útočně drzý,

a padneš-li, dávný čas vrátí se brzy.

To abys vzal košík odložený

a k soupisům dětí putoval

v průvodu dětí svých a ženy,

dárky a potraviny bral

a aby ti dávky vyměřili i deputát,

snad víc by to vynášelo, než ti platí stát,

že mohl bys aspoň, pro Krista Pána,

zas inspektora Fabiána

pohostit za to, až někam tě postrčí,

když kočár s varovným znamením zahrčí.

Snad za ten plat

jen půl roku stačilo by se namáhat,

a udělat zkoušky jak anno domini.

Leč varhany hrát bys byl povinný

a přiučit děti dělat muziku,

jak v Čechách bývalo ve zvyku.

A, brachu, ty zkrotl bys, věz,

tvým představeným až stal by se kněz,

zas Duch by na mládež sestoupil,

ty sám bys jako beránek byl,

až bulku s taroky na faře

bys hrál a ved’ procesí na jaře

a modlil se za hojnou úrodu

a na místě kacíře Husa a Žižky ukrutného

bys svatého Jana dal do tříd Nepomuckého

a dobře by bylo národu.