Pan a Psyche.

Kdys Amor byl jí vším; však během času

přec poznala, jak jedinou on strunu

přes život napjal, jehož ve korunu

že chybí mnohý šperk jí vzácných jasů.

I naslouchala v tajný ševel klasů,

řek tichý zřela běh, skal němou runu,

na hvězdy zářné, mlčenlivou lunu

a ze všad sta jí sdílných znělo hlasů.

Zde život rovněž! jilm se pyšnil starý,

kol něhož břečtan ovíjel se vzhůru,

zde život! znělo na vlnách i v háji.

Sta zjevů hrálo v řasách jitřní páry:

To starý, bradatý Pan skrze chmuru

k ní zřel a smál se hraje na šalmaji.