Pán blízko!

Kdo poznals, jaký oheň zla

v tom lidském srdci plápolá

a trápí tam a trýzní;

kdo cítíš s pláčem ve oku,

jak rady světa proroků

vždy v přeludy jen vyzní,

ty neklesej v žalu tom svatém a stůj!

Pán blízko – Smírce tvůj.

A jestlis bolu přetrpěl,

žes často hořem oněměl

v svém lkání k světel Otci;

a jestlis snad už zemdlen kles,

jak poutník, který bloudí kdes

na poušti v bouřné noci, –

věz, srdce jak uštvaný jelen když řve,

Pán blízko – slunce tvé!

Snad ten tě také tíží trud,

že národ tvůj tak duchem zchud

a pohrd víry věnem?

Nuž, truchli jen; však pomni též:

Ať nevěra a pověr lež,

jimž Husův lid teď plenem,

skvost za skvostem z koruny národa rvou,

Pán blízko – s pomstou svou!

Či bojů syt i naděje

zde v nové dobra trofeje

už více nechceš doufat?

A tak už zmalátněle lkáš,

jak pod jalovcem Eliáš,

když skoro chtěl si zoufat?

Ó vzmuž se! Stůj pod otců korouhví ctnou!

Pán blízko – s korunou.