Pán bůh požehnej!

Věru mně na mysli

ustavičně tane

to moje Slovensko

nebem malované.

Pěkná je to paní,

zpěvná hospodyně,

maloučké děťátko

kolísá na klíně.

Oj, se nezrodilo

na té zemi naší

takové od doby

betlémských salaší.

Dlouho na děťátko

mamonka čekala

a prázdnou kolísku

v žalu kolísala.

Dlouho kolísala

skrvavenou pěstí

a pláčem klonila

hlavěnku k pelesti.

Trápením zaspala,

procitla nadějí;

už hejčkají dítko

bílé ruce její.

Pěkně prospalo se,

očka šumně září,

a lúbko mu sedí

v důlečenkách tváří.

Oj! děťátko zlaté,

silno buď a zdrávo,

malý mesiáško,

domorodné právo!

Narosti jen statně

bez chyby a laty;

požehnej tě pán bůh,

Ježiško náš svatý!