PAN CYRANO

Pan Cyrano měl dlouhý nos,

však také dlouhý meč,

a pobodal vám leckohos,

když v zlou se pustil seč.

A nežli by psal ,zasláno’

– ó Bože, jaký rek! –

pan z Bergeracu Cyrano

radš do odpůrce sek’.

Pan Cyrano se módou stal,

když Rostand o něm pěl,

nos jeho věky přetrval,

meč, běda, zrezavěl!

Svět věsí se mu na paty

(čert všechnu módu vem!)

a kdejaký chlap nosatý

teď zve se Cyranem.

Tak v daleku i široku

rek proslulým se stal,

ba, náš pan soused buldoku

už jeho jméno dal.

Ó reku, meč, jímž za živa

vjels mnohým do břicha,

v tvé rakvi rezav spočívá –

a nos, žel, nepíchá!