PAN DOKTOR.

Po promoci, to bylo tenkrát chvatu!

Ač dosud pouze u svých spisů žil,

hned změnil se, snad vlivem doktorátu,

když svoje knihy stranou odhodil.

A setřel prach, jenž dřív mu plíce dusil,

a srovnal vous a zčesal řádně vlas,

než koupil skřipec, desetkrát ho zkusil

a starý švihák stal se z něho zas.

A bylo znát, že vznešeným se stává,

teď ztají spíše smích svůj rozmarný,

teď mezi starší pány usedavá,

do kterékoliv ať jde kavárny.

Když oknem někdy vnořen všecek v snění

zalétne zrakem vážně přes cestu,

to jistě v duchu pomalu se žení,

a přemítá, kde kterou nevěstu...

Však vzpomene-li, vždy se skorem leká,

– a jak je dojat, možno na něm zřít, –

že doma nu něj chudé děvče čeká,

jež nyní musí moudře opustit – –