PAN HRABĚ

Shrbená chatrčka,

pár došků na střeše,

však žínka, lesů květ,

uhlíři k potěše.

Přes vrchy na zámku

zlata jsou záplavy,

pan hrabě slávy muž,

hraběnka v hedbáví.

„Eh, však cár jako cár!

Pro lásky rytíře

lepší než hraběnka

je žena uhlíře.“

A hrabě komnaty

ve skvostném výklenku

den co den samotnou

nechává hraběnku.

Honívá po lesích –

až za svou útěchou

spočine unaven

uhlíři pod střechou.

Ten chuďas také cti

sotva že uvěří...

Však jenom vědět proč!

Hnal by ho ze dveří.