Pan otec.

Hej, pane otče ze mlýna,

jenom vždy vesele!

Ej, což to šuměť počíná

z plného korbele!

Však ani pan farář nás nezpraví,

zda ještě nám vespolek na zdraví

připiješ s neděle!

„Pan farář? ten se v písmě zná

po let juž několik!

Ten slova má tak líbezná,

ó ten je katolík!

A srdce, nu, srdce má na místě –

a oko mu závidí zajistě

nejlepší sokolík!

Však přísný je – což divná věc!

Vzpomeneš sotva si:

juž mlynářce zas růženec

předepsal s ,zdrávasy‘.

A nežli ji na konec rozhřeší,

co chudák se namodlí, natěší,

naběhá nečasy!“

A pan otec si mlask a výsk:

„Chaso má, vesele!

Ej, což to hrá a šumí v trysk

z plného korbele!

Však nikdo nás na světě nezpraví,

zda ještě si vespolek na zdraví

připijem s neděle!“...