PAN POSLANEC (II.)

Na den svatého Edvarda

– tak je to v kalendáři –

přišel k nám vůdce do klubu

a mluvil, úsměv v tváři:

„Ať mluví ústa zlolajná,

že okusujem’ kosti.

Den co den mužem’ chlubit se

vždy novou vymožeností.

Jak známo furor německý,

nestoudný po svém zvyku,

chtěl, by se dalo „Wacht am Rhein“

rakouských do zpěvníků.

A též „Heil dir im Siegeskranz!“

To bychom byli v kaši.

To nebezpečí za námi

dík intervenci naší!

Zpěvníky budou beze skvrn,

ze kterých bylo nám ouzko.

Dá se tam: „O, du mein Österreich!“

„Ty naše milé Rakousko!“

Toť důkaz, že my správně jdem’,

taktika naše zdravá.

Zapějme „O, du mein Österreich!“

a třikrát „Hoch“ a „Sláva!“

Rozveselil se celý klub,

slavnostní byla chvíle,

pělo se „O, du mein Österreich!“

„Ty naše Rakousko milé!“

Visely různé portréty

na bílé chladné stěně.

Visel tam František Palacký.

Tvářil se zamračeně.