PAN POSLANEC (VII.)

Když jsem se vracel z hospody,

tu chopil jsem se slova,

v žaludku mi dnes ležela

řeč páně kancléřova.

„Tys, filištíne, takový?

Čest mám to s pěkným panstvem.

Že připravuji bláhový

já konflikt se Slovanstvem?

Tys, filištíne, takový?

Čest s pěknými mám pány.

Že zbraň jsem dodat hotový

k zápasu pro Germány?!

Lidičky, lidé, držte mne!

Já div se nezadusím.

Lidičky, toho kancléře

já pěkně sebrat musím!

Tu máš, tu máš, ty šibale!

Tu jednu! A tu jednu!

Tvé plány zmařím nekalé,

pravici mužně zvednu –

K slovu se hrdě přihlásím,

jsa krajně indignován,

a zabouřím jak mladý hrom,

já, poslanec a Slovan!

„Zadržte! Kam se řítíte!

Dopřejte oddech lidu!

Nemáte ani trochu cit

pro strašnou jeho bídu!

Zadržte! Což vy nevíte,

s jakými hráti hráči?

Má císař Vilém dlouhý knír,

leč dnes je nějak kratší.

Zadržte! Mluvím za svůj lid,

za miliony stenů – –“

Promluvím takto určitě,

jestliže nezapomenu –