PAN POSLANEC (XII.)

Už jsem složil svých pět švestek

na prsa když pad’ mi cent;

kdo to z čista jasna volá:

Svolej, vládo, parlament?

Už, už lehko v srdci bylo

veselému vyhnanci,

kdo to z čista jasna volá:

protestujte, poslanci?

Baedeckra jsem už si koupil,

prostudoval jízdní řád,

k poslancům kdo náhle volá:

mandátů se račte vzdát?

Mnoho slov a mnoho přání,

ale žádné spasení.

Až ten parlament se sejde,

na věci nic nezmění –

Mnoho slov a mnoho přání

jenom zlo by plodilo.

Protestovat v této chvíli

tuze by nám škodilo –

Mnoho slov a mnoho přání!

Cestou tou však nepůjdem’.

Mandátu se lehko vzdáme,

ale těžko dobudem’.