PAN POSLANEC (XIV.)

Ve vážné chvíli za náš lid

my promluviti chceme.

Že vláda není nestrannou

– my toho litujeme.

Že nesvoláván parlament,

když trpí cit i měšce,

že bez nás tvoří osudy

– my neseme to těžce.

Že Hochenburger nadrobil

nám svízelů už mnoho,

svým výnosem nás pozlobil

– my litujeme toho.

Že hynou zemské finance,

nás naplňuje děsem.

My, odhodláni ke všemu

– to všecko těžce nesem’.

Že duch náš není geniem,

že sedma není esem,

že živoříme, nežijem’

– to zvláště těžce nesem’.

Že v říši jsme tu bez práva

a rovni tváři němé,

že luza s námi zahrává

– my toho litujeme.

Že genij času křídlatý

předhoní líné pěšce,

že zpozděni jdem’ za braty

– my litujeme těžce.