PAN PŘÍŽIVNÍK.

Pan – na jménu nám nezáleží snad –

kdys umínil si velikým se stát

a jakmile příznivou chvíli zočil,

svou lodičku do proudu žití stočil.

Byl hodně mlád a neznal skrupulí

v srážení těch, kdo před ním vypluli

a heslem měl: vždy bez velkého křiku

svědomím – kapsa a čest – na jazyku.

Neváhal nikdy, co se dalo vzít,

neváhal nikdy sebe přiživit

a že byl člověk obratný a šťastný,

nepoznalo se, že je cizopasný.

Když trochu prohléd' malý český svět,

chtěl k nesmrtelnosti se rozletět

a že to v Praze možno nejsnadněji,

byl za nedlouho z něj příživník její.

Ta drahá matka milovaná jest –

ne pro tu slávu jíž se dotkla hvězd,

však pro tu pověst, jež se šeptá v skrytu:

v ní nejblíže plnému ke korytu.

V ní z proslavených jistě dobrá půl

složena z řádných, bezvýznamných nul,

jež berou ceny ze zdola i shora

od obce, státu i ze Svatobora.

Styl lokálek kdo naučil se znát

a zaslány důkladně nadávat,

tam za krátko je literáta vzorem

a stane se dojista redaktorem.

Kdo umí trochu na jevišti stát

však za to dokonale negovat,

má drzé čelo, za nímž hloupost vládne,

ten u divadla má vítězství snadné.

Kdo drama smolí pilně každý rok,

a není líný poklonkovat tělem,

je dramaturgem nebo ředitelem.

Kdo přísný muž a salonní je lev,

ten smí mít v hlavě kolik libo plev

a když v čas jenom infamie říká,

je pravidlem pasován na kritika.

Kdo chromou rukou marně kreslit chtěl

a nepochopil duší ani těl,

ten barvy rozetírá symetricky

a je z něj arcimalíř kubistický.

Kdo líný je a hloupý na kvadrát

a v teple kdo si sedne vždycky rád,

má vlivné strýce, anebo i tátu –

ten stane se ozdobou magistrátu.

Kdo dnes jde s Husem, volá vlasti zdar

a zítra na Vojtěcha složí dar,

ten protlačí se snadno v přední řady,

i poslancem je a dostává řády.

Kdo vybrané má způsoby i šat

a k tomu lesklých frásí vodopád,

ten signum bytosti své snadno vtělí

nejvýznamnějších krásek do postelí.

Kdo dobře lže a dobře umí krást,

kdo na cizím se pěkně umí pást,

ten neztratí se v drahé Praze věru

a snadno v ní udělá karieru.

Náš příživník ten doved', co kdo chtěl –

vlastnosti všecky jichž je třeba měl

a proto záhy bez velkého křiku

nahoru soukal sebe po žebříku.

Dnes velký je a slavný, známý všem,

je přímo geniálním občanem,

kde kdo ho potká, smeká mu až k zemi

a on je kočkou, hrající si s všemi.

Je pozorný a vlídný, kde má být,

je hrubý, zlý a prudce umí hřmít,

je úhořem i kaprem, jak se sluší,

a tvrdou pěst má i hedvábnou duši.

Kdo to as je se ptáte? Je to pan –

nu není třeba by byl jmenován,

neb každý ví, komu se stalo zvykem

být doživotním prima příživníkem.