PAN VYŠÍNSKÝ. (IX.)

Však nesmím nikoliv na jeho stáří

Snad schvalně zapomenouť z počátku:

Vždyť každý člověk hned se jinak tváří,

Když počnem’ s léty o něm pohádku;

Čím mladší, tím víc obraz jeho září

A tím víc srdce dam hned zaujímá,

Byť za svou vlasť měl afrikánské klíma;

Či byť byl barevným snad Indianem,

Jak čteme v spisu často jmenovaném,

Kde k divochovi děva z lásky nyje,

Kde oba jsou jen samá harmonije1).