PAN VYŠÍNSKÝ. (L.)

Jen holé zdi a skoro bez nářadí:

Toť reka našeho Mús byltě chrám!

Zde o pořádek oko nezavadí,

Když k stolu vzhlédne, k starým almarám,

V nichž tlupa básníků své lyry ladí.

Na židlích srovnán papír na chumáče,

V nichž v mnohé básni srdce láskou pláče;

Pak vzáctný divan z předpotopních časů

A pantofle tož ze všech světa pásů,

A župan, jemuž schází rukáv levý:

To vše se zraku zdivenému zjeví.