PAN VYŠÍNSKÝ. (LVI.)

A libohrádek, v němž Vyšínský pánem,

Tak rozkošný a milý nad vše byl,

Jak ve snu kdyby sladce zčarovaném

Duch divotvorný sem byl přikouzlil

Jej od Fiorency jarních větrů vanem.

Jak tichá labuť modrém na jezeru:

Tak prokvítal ten stánek v letním šeru,

Se o pahorek podpíraje květný,

S jehožto výše oku půvab četný

Krásného kraje ve změnách svých vítá

A všecko k celku rozmilému splítá.