PAN VYŠÍNSKÝ. (LVIII.)

Od letohradu chodníků síť vodí

K mnohému v stinném parku místečku,

Jež tichým loubím k zádumám se hodí,

Jichž někdy přítel jest pán statečku.

Zvlášť jeden koutek vždy mu zalahodí.

Tam za rybníkem na vysoké stráni

Se táhne taras, jenž se skalou hraní,

A vzhůru svěží drn se bujně plouží,

Za lože milé umdlenému slouží...

Vše ticho... bdí jen šumot vlnek bílých

A šelesť listův a zpěv ptáků čilých.